Dodatek

A je to venku…
Věřte nebo ne, i přes všechna bezpečnostní opatření, tisíckrát chráněnější, než má celá Atlantida, se nějak povídka Marta aneb Wraithové jsou zákeřní dostala ven. Tím rozumějte, že i když jsem všechny na začátku prosila, aby toto nedávali přečíst opravdovým postavám ze seriálu, nějak se to k nim prostě dostalo. Samozřejmě si to museli přečíst (ať už to byly postavy, které jsem v povídce použila nebo ne) a teď taky věřte nebo ne, podařilo se mi zachytit jejich reakce. Dozvíte se, co na povídku říkají samy postavy ze seriálu. Jestli se jim to líbí nebo ne, posuďte sami…

No jo. Zelenka je prostě expert přes počítače a byl to právě on, tajemný český zbloudilec, který zabloudil i na doménu blog.cz a našel tam Martu. Asi si myslel, že když nenechá žádný komentář, tak že ho nechytím, ale stejně jsem na něj přišla. Samozřejmě si to přečetl a hned to musel povědět ostatním. Jako první se do příběhu hned po Radkovi začetl Carson…

Pak se přidali další, méně chápající jedinci s odlišným smyslem pro humor, kteří byli pojmutím svých postav maličko pokořeni. John to zkrátka vzal moc vážně, i když jsem na začátku zdůraznila, že se o opravdový příběh opravdu nejedná… Chlapi měli co dělat, aby ho uklidnili. A vidíte, jak jsou do příběhu zažraní? Dokonce si internet vzali i na cizí planetu, aby si ho mohli dočíst!

Problém nastal, když se do povídky začetl Rodney. Ten se dozvěděl o svém malém problému s galaktickou antikoncepcí a začal být poněkud nevrlý… Radek Zelenka si nejspíš řekl, že bude dobré McKayovi neodporovat, proto s ním raději souhlasil.

Přistižen při činu! Představte si, i navzdory svým předchozím připomínkám, Rodneyho načapali, jak si tajně čte při lampičce pod peřinou, když měl spát! Že se mu povídka nakonec líbila, to prostě nemohl skrýt. Jen si prostě nerad dělá srandu sám ze sebe - to mu tam vadilo a tak tyto části prý při druhém čtení Marty raději vynechal.

Tady byl tentokrát přistižen Carson… Právě dočetl kapitolu číslo čtrnáct a přemýšlel moc nahlas. Bohužel ho slyšel doktor McKay…

Jennifer zrovna přicestovala z jedné planety, na které očkovala děti proti mexické chřipce. Hned za ní přispěchal Zelenka s notebookem, aby si to mohla přečíst. A ona, stejně jako Carson Beckett, přemýšlela právě takto po přečtení čtrnácté kapitoly…

Pak přišly na řadu osobní názory postav, které v příběhu vystupovaly…

Daniel se sebou nebyl moc spokojený.

Zato Jack se evidentně dobře bavil!

A Rodney si nakonec udělal srandu sám ze sebe a dělal, že opravdu otěhotněl… My mu tímto děkujeme!

Ronon toho vždycky naslibuje… Nejdřív by se ale měl naučit číst!

Teyla chtěla být tolerantní a nějak slušně nám vzkázat, že se jí to nelíbilo… Moc se ti to nepovedlo Teylo! Ale děkujeme za tvůj názor. Třeba příště.

 Samozřejmě Todd nemohl zůstat pozadu… No jo, my víme, že to byla tvoje bomba! Ale všechno jsme to museli sepsat my! Tak se moc nenaparuj!

No a pak jsem na scénu přišla já s fotoaparátem - to víte, musím si je přeci všechny vyfotit! Kde bych jinak brala ty fotky, že… Takže pár fotek z alba rodiny Atlantis:

Teyla zpočátku nechápala, proč s tím divným přístrojem cvakám…

Tak dlouho jsem si s nimi štelovala, až z toho byli trošku otrávení… Všechno to ale vydrželi a tak se mi povedla opravdu pěkná fotka s Rodneym a Elizabeth (ta zastupuje Evelin Messerovou, která se bohužel k fotografování nemohla dostavit).

To, že je John ulítlý na každou sukni je věc známá. Být ale na jeho místě, tak se krotím - Teyla totiž ovládá perfektně bojová umění, Johne…

No a nakonec společná fotka se všemi, to aby nikomu nebylo líto, že jsem ho nevyfotila. Samozřejmě se to neobešlo bez řečí…

A to nejlepší na konec - vzkazy od čtenářů autorům a dalším postavám!

Jsme rádi, že se ti to líbilo, Carsone, ty se nám totiž taky líbíš…

No jo, Danieli, tohle už jsme slyšeli, nemusíš nám to říkat dvakrát…

Kapitánko Deafová, vypadá to, že máš průšvih. Ale co, na druhou stranu, alespoň už to plukovník Sheppard přestal brát tak vážně. Nebo možná ne? No, rozhodně už se nezlobí…

A tady je jeden milý vzkaz pro spoluautora povídky. Stejně milý jako Samantha. Gratuluji, doktore Jamesi Thrumane. Carterové se příběh zřejmě líbil a je sama se sebou spokojená.