II.

ZEMĚ, KANCELÁŘ GENERÁLA O'NEILA - HAŠTEŘENÍ NA VEDENÍ

Evelin Messerová nesměle otevřela dveře generálovy kanceláře.

,,Dobrý den, Jacku."

O'Neil zrovna neměl na práci nic lepšího, než se zběsile točit v křesle kolem dokola. Když na něj Messerová promluvila, zastavil se a pohlédl na ni.

,,Ahoj, Evelin. Rád tě zase jednou vidím.", usmál se.

,,Tohle ti nesluší. Vrať se zase do maskáčů. Vypadáš jako generál.", řekla doktorka a svým zrakem se zabodla do generálových očí.

,,Moc rád bych, ale asi tě zklamu. Ta hodnost mi to jaksi nedovoluje."

Evelin se posadila na židli před Jackovým stolem. Stolem, na kterém stálo zlatým písmem: Generál Jack O'Neil.

,,Potřebovala jsi se mnou neodkladně mluvit. Copak se stalo, že jsi z Atlantidy absolvovala cestu až sem? Jistě to není kvůli mně."

,,Evelin se pousmála. ,,Ne, opravdu to není proto, že bych tě chtěla zase vidět. Potřebuji pomoc."

Jack povytáhl obočí a začal si pohrávat s propiskou. Netrpělivost. Tohle byla jedna z mnoha věcí, které se doktorce Messerové na generálovi líbily.

Když Jack neodpovídal, pokračovala. ,,Wraithové nám poslali takové zařízení. A jestli s tím něco neuděláme, Atlantida půjde zpět ke dnu."

,,Jsi trochu stručná."

,,Bránou nám přicestovala bomba. Už se s ní pokoušíme něco udělat, ale bez expertů to nezvládneme."

,,Nezvládnete? Nemáte tam snad dost chytré hlavy? Vždyť máte McKaye."

,,Jacku. McKay je génius. Ale tohle zařízení je tisíckrát složitější než všechna, která jsme doposud viděli.", Evelin začínala být už také kapku netrpělivá.

,,Máte to doufám... Pod kontrolou?"

,,V rámci možností."

Jack se na doktorku opět tázavě podíval. Pochopila, že její odpověď byla zřejmě nedostatečná.

,,Právě na ní pracují naši nejchytřejší lidé. Ale potřebuji ještě někoho."

,,Copak schopnosti tvých lidí nejsou dostačující, aby-"

,,Ne, Jacku!"

,,Za jak dlouho to exploduje?"

,,Máme zhruba tři dny."

O'Neil se zamyslel.

,,Jacku. Nenechám Atlantidu ponořit zpět ke dnu.", naléhala Messerová.

,,Koho potřebuješ?"

Evelin se nadechla, že odpoví, ale náhle se zastavila.

,,Nebudeš moc souhlasit, ale musíš pochopit, že v téhle situaci je to opravdu nezbytné."

Jack rohodil ruce. Chtěl tím říct: No, jen to řekni.

,,Samanthu Carterovou. Jane Deafovou."

,,To je všechno?"

,,A ještě specialistu přes nukleární zařízení."

O'Neil vstal ze židle a začal přešlapovat po místnosti. ,,Čert mi byl tuhle pozici dlužen. Ne, máš pravdu. Nenecháme Atlantidu napospas Wraithům."

,,Víš o někom, kdo se vyzná v bombách?"

,,Já ne. Ale vím, kdo jo."

Evelin si oddychla. Tohle byl zjevně souhlas. Někdy ji to štvalo. Na Atlantidě měla vždycky nejvyšší slovo. Ale stejně si musela pro dovolení přicestovat na Zem.

,,A Daniela Jacksona."

,,To už přeháníš.", zamračil se O'Neil. Evelin se zasmála. Na Daniela Jack vždycky žárlil. V tomhle případě to platilo dvojnásob. Evelin vstala a přišla k Jackovi blíž. A on si ji mohl pořádně prohlédnout. Tmavé vlasy jí sahaly až do půli zad, ruce měla založené na prsou. Očima se zadívala do jeho. A měla ho v hrsti.

,,Dej mi deset hodin. Nanejvýš. A pošlu ti, koho potřebuješ."

,,Díky, Jacku.", usmála se na něj. Pomalu se otáčela k odchodu, když se jí ještě zeptal: ,,Přicestovala bys sem, kdybych tě chtěl jenom vidět?"

Messerová se pousmála. Trochu se zarděla a doufala, že to Jack nepozná. Namísto odpovědi ho políbila.

WASHINGTON, USA - ZKROCENÍ DIVOKÉ ZVĚŘE

,,Cestuji vesmírem. Znám adresu několika planet v naší galaxii, ale v tom zpropadeným Washingtonu se vždycky ztratím!", zabědoval O'Neil.

Vrtulník s nápisem FBI se vznášel nad městem a hledal vhodné místo k přistání. Pak se snesl přímo na střechu policejní budovy, kde už ho očekávalo několik policistů. Než vrtulník přistál a úplně vypnul motor, stačil ještě rozkývat stromy v okruhu několika metrů a i policisté měli co dělat, aby ze střechy nepopadali.

Dveře vrtulníku se otevřely a vystoupil z nich důstojně vyhlížející muž. Namířil si to přímo k ženě, která stála u kraje střechy v doprovodu dvou policistů. Měla na rukách pouta.

,,To snad nemyslíte vážně!", otočil se muž k policistům. Ti se na něj jen nechápavě podívali. ,,Sundejte jí to."

Oba policisté se na sebe podívali. Pak jeden z nich pokrčil rameny a sundal dívce okovy.

,,Dobré ráno. Předpokládám, že jste Jeanette Squirellová."

,,Jo, to souhlasí.", odpověděla dívka. Špinavé blond vlasy měla rozcuchané od větru, který způsobil vrtulník. Když jí osvobodili ruce, bolestivě si je promnula.

,,Můžete mi říct, co jsem provedla?", prskla a vypadala dost naštvaně.

,,Promiňte. Neřekl jsem jim, že Vás mají zajmout. Jen přivést."

,,Aha, tisíceré díky, pane."

,,Jsem generál O'Neil, Letectvo Spojených států.", řekl muž a podal ženě ruku. Stiskla mu ji.

,,To mě velice těší, ale stále nechápu, proč jste mě v pět hodin ráno vytáhli z postele a přivedli v želízkách."

,,Paní Squirellová-"

,,Slečno."

,,Dobrá.", poopravil se O'Neil. Měl co dělat, aby se nezačal smát. Přesně takhle si ji představoval. Drzou, chytrou, sebevědomou. To přesně Atlantida potřebuje. ,,Tak tedy slečno Squirellová.", odmlčel se. ,,Potřebujeme Vaši pomoc."

,,Ach tak."

,,Promiňte, ale nevím, zda to brát jako souhlas."

,,No, zní to sice důležitě, ale nechápu, co po mně vlastně chcete."

,,To, v čem jste dobrá. Neslyšel jsem o nikom, kdo by tak dobře rozuměl nukleárním zařízením.", O'Neil mluvil prostě. Bez zájmu. A věřil, že i tentokrát někoho dokáže přemluvit výběrem správných slov.

,,Čeká mě něco zajímavého?", zeptala se Jeanette a založila ruce na prsou. Jack to považoval za značný úspěch. Usmál se.

,,Čeká Vás příjemný víkend, poznáte se se zajímavými lidmia ještě za to dostanete zaplaceno.", vše ještě dotvrzoval ironií v hlase.

,,A co pro to musím udělat?", zeptala se Jeanette úsměvně.

,,Jít s tímhle pánem a nastoupit do támhletoho vrtulníku.", odpověděl O'Neil a ukázal na vysokého muže v maskáčích stojícího po jeho levici.

Jeanette pokývala hlavou a vyrazila směrem k vrtulníku.

,,Pane, bude trochu problém..."

,,Copak, kapitáne?"

,,No, s její morálkou. Jestli chápete, jak to myslím."

Generál se zasmál. ,,Přesně takovou ji potřebujeme. Žádné krocení divoké zvěře nebude. Zapomeňte na to.", odpověděl O'Neal a nastoupil do vrtulníku.

Vyhledávání

Kontakt

Novinky

Povídka v literární soutěži!

II.