IV.

ATLANTIDA, GALAXIE PEGAS - MĚSTO V OHROŽENÍ

Jeanette Squirellová i se svým křikem doslova vyletěla z Brány. Zapotácela se, vyrovnala rovnováhu a pak se obořila na Jane.

,,Tohle už NIKDY nedělejte!"

Jane se zasmála.

,,No, to jsou pořád srandičky!", vztekala se pořád Jeanette.

,,Dobrý den, vítám Vás na Atlantidě."

,,No ne, Vy musíte být Evelin Messerová!", zajásala pak Squirellová. Evelin si z jejího výstupu dokázala udělat obrázek o její osobnosti a v duchu si říkala, že se nejspíš bude muset smířit s tím, že Atlantida půjde ke dnu.

,,Ano, Evelin Messerová.", odpověděla Evelin. ,,Doktorka Evelin Messerová. Mám to tu všechno na starosti."

,,Generál O'Neil o Vás často mluvil. Za tu hodinu, kterou jsme spolu strávili ve vrtulníku se o Vás zmínil nejméně třikrát.", usmála se Jeanette.

,,No, to si s ním asi vyřídím...", pronesla doktorka Messerová, spíše pro sebe. ,,Pojďte se mnou. Ukážu Vám, proč jste tady."

,,No konečně.", ulevila si Squirellová. Tak, aby jí nikdo nerozuměl. Ve své mateřštině.

Evelin vedla obě mladé ženy různými chodbami. Jane zde zřejmě nebyla poprvé. Všechna ta krása a dominantnost všecho, co na tomhle místě bylo, ji nechávala naprosto chladnou. Jeanette si ale všechno prohlížela a nemohla se na tu nádheru vynadívat. Rozhlížela se a otáčela, aby si všechno stihla prohlédnout.

,,Nemůžu uvěřit, že jsme na Atlantidě! Tohle všechno... Systém Hvězdných Bran... To všechno vytvořili Antikové?"

,,Ano, slečno Squirellová. Fascinující, že? Já sama se na všechnu tu nádheru nemůžu vynadívat dodnes. Je škoda nechat Atlantidu napospas bombě."

Všechny tři vstoupily do nějaké místnosti. Byla prostorná a plná nejrůznějších zařízení a počítačů. Celé místnosti ovšem dominovala obrovská krabice tvořená ze spletitých kabelů a součástek. Jeanette se na chvíli ulekla, že si tentokrát ukousla větší sousto, než mohla sníst.

Kolem bomby se pohybovali tři muži. Dva z nich se momentálně dost hádali.

,,To není vtipný, Thrumane!", křičel první.

,,Co zase?", ohradil se druhý.

,,Kam jsi mi schoval tu propisku?"

,,Jakou? Já propisky nekradu!"

,,Nemysli si, že jsi chytřejší než já. Já si ji najdu. A pak si mě nepřej!"

,,Já si tě nepřál nikdy, McKayi. A mimochodem, je pod stolem. Zakutálela se tam, když jsi mi nadával, že jsem naschvál zablokoval tvůj počítač.", odpověděl muž jménem Thruman naprosto klidně a dál se věnoval zapisování dat do jakési tabulky.

McKay se nakvašeně otočil k Thrumanovi zády a vlezl pod stůl, aby svou propisku našel. Přitom se praštil do hlavy a zaklel.

,,Teda, to je v háji, ten Google je fakticky na hovno...", vztekal se třetí vědec u počítače. Nakvašeně ťukal prsty do klávesnice tak silně, že kdyby počítač uměl projevovat city, nejspíš by se rozplakal.

Když tři ženy vešly, vědci vzhlédli.

,,Vedu vám pomoc.", řekla Evelin. ,,Jane Deafovou už znáte."

Vědci se na ni podívali a Thruman se na ni přátelsky usmál.

,,Tohle je Jeanette Squirellová. Nejlepší nukleární expertka ze Země."

,,Takový drama bych z toho zase nedělala.", ucedila nevinně Squirellová.

,,Slečno Squirellová. Tohle je doktor James Thruman. Největší génius na Atlantidě.", představila Evelin vědce v bílém laboratorním plášti. Jeanette připadal velmi pohledný. Zářivě se usmíval a když Evelin pronesla jeho jméno, přátelsky Squirellové zamával.

,,Támhle, to je doktor Rodney McKay. Také největší génius na Atlantidě. Jeho nukleární vědomosti jsou velice cenné. No a tamhle ten pán je doktor Radek Zelenka, také největší génius na Atlantidě. Ale neřeknu Vám, který z nich je největší génius ze všech, protože se v tom neustále přou. Vy budete převážně pracovat s doktorem Zelenkou, protože jeho zaměření se nejvíce blíží tomu Vašemu. Jistě si budete rozumět."

Jeanette se na Evelin naštvaně podívala. Co s tím všichni mají? Jak rozumět?

Doktor Zelenka si Jeanette prohlédl, přátelsky se na ni usmál, zamumlal něco, co si vyložila jako ,,Ahoj." a dál se věnoval svému problému s Googlem.

,,Půjdu Vám teď ukázat Vaši kajutu."

,,Kajutu?", zopakovala Jeanette.

,,Jo, místnost, ve které je postel a sprcha. Musíte přeci odpočívat. Jane, vy tu zůstanete s doktory."

Dveře místnosti se rozrazily a v nich se objevil obličej mladého, pohledného muže. Na sobě měl vojenské oblečení. Jakmile ho zaregistrovala Jane, bleskově skočila za bombu, aby ji neviděl.

,,Je tady?", řekl ten muž.

Evelin lehce došlo, proč je najednou Jane tam, kde je a vysílá k ní gesta, ze kterých Messerová usoudila, že se nepřeje, aby o ní příchozí věděl.

,,Ne, plukovníku Shepparde. Nejspíš bude ve své kajutě.", řekla pak Evelin.

Muž jménem Sheppard odběhl pryč.

,,Jane, myslím, že se o tobě stejně za chvíli dozví.", usoudil Rodney.

,,No jo. Však mu nechci utíkat pořád.", jíjila se Deafová a když chtěla jít od bomby dál, zamotala se do kabelů, které z ní vedly a málem zakopla.

Jeanette vyšla za Evelin z místnosti.

,,S těmi pány si nepochybně budu rozumět.", pronesle ironicky, než obě došly do obytné části základny.

,,Dostala jste svůj kód?"

,,Jistě."

,,No, tak prosím.", pobízela Evelin a ukázala na malou krabičku s čísly po pravé straně jedněch z mnoha dveří.

Jeanette zadala čtyřmístný kód, ale s dveřmi se nic nestalo. Zkusila to ještě jednou. Zase nic. Tázavě se podívala na Evelin.

,,Nula dva pět tři.", řekla Messerová a protočila panenky.

,,Když já na tyhle věci nikdy nebyla...", omlovala se Jeanette a zadala jinou kombinaci čísel.

Dveře se otevřely.

Jeanette vstoupila a přivítal ji pěkný pokoj, který ji poctil pohodlně vyhlížející postelí. Postel byla celá plechová. Stejně jako nábytek. Pořád to ale vypadalo hezky, narozdíl od základny SG-C. Tohle byla práce Antiků.

Prošla místností až k malým dveřím. Když je otevřela, uviděla pěknou koupelnu.

,,No, to se mi líbí.", řekla pak uznale. ,,Kdo vůbec bydlí vedle?"

,,Doktor Zelenka a na druhé straně kapitánka Deafová.", odpověděla Evelin.

,,No, tak dost zdržování. Ráda bych se podívala na tu bombu."

,,Jsem zvědavá, jak dlouho Vám to nadšení vydrží.", poznamenala Evelin.

Jeanette dělala, že to neslyšela.

,,Co jste myslela tím, že si budu rozumět s doktorem Zelenkou?", vyzvídala cestou nazpět do místnosti s bombou.

,,To uvidíte.", ušklíbla se Evelin.

Že jsem se vůbec patala, pomyslela si Squirellová.

Vyhledávání

Kontakt

Novinky

Povídka v literární soutěži!

IV.