V.

ATLANTIDA, KANCELÁŘ DR. MESSEROVÉ - FAKT DOBRÁ SRANDA

Evelin, už smířená s tím, že Atalantida zřejmě nepřežije, zasedla do křesla ve své kajutě a zapla velkou obrazovku na zdi. Stiskla tlačítko vysílače.

,,Moralesi. Už čtvrt hodiny čekám na kontakt s generálem O'Neilem."

,,Jistě, doktorko. Nějak se nám ten kontakt zamotal.", odpověděl mužský hlas z vysílačky.

,,Zamotal. Jasně. Moralesi, Vy jste zase pařil.", řekla Evelin a pořádně a pohodlně se opřela do křesla. Tohle bude na dlouho.

,,Pusťte k tomu radši někoho jiného.", řekla pak.

,,To asi nepůjde. Major Dickett odcestoval na planetu D3S52. Prý je tam touhle dobou slunečno."

Evelin protočila panenky.

,,Připomeňte mi, že mu nemám dávat neplacené volno."

,,Už mám ten kontakt, doktorko."

,,Jak se vůbec vede našim vědcům?"

,,Dr. McKay právě schoval Dr. Thrumanovi boty. Dr. Zelenka a slečna Squirellová se hrabali v bombě, takže nezbývá do výbuchu 60 hodin, ale 52. Kapitánka Deafová a Plk. Sheppard se právě nahánějí po městě."

,,A co Thruman?", šeptla Evelin.

,,Píše zamilovaný e-mail Podplukovníku Carterové.", rozsmál se Morales.

,,Jak to víte?"

,,Mám pod kontrolou všechny počítače na Atlantidě, doktorko. A vypadá to žhavě."

Obrazovka na stěně kanceláře promluvila.

,,Copak, Evelin?", řekla Jackova hlava, která se na zdi objevila.

,,Jacku.", sykla Evelin. Přísně se na obrazovku zadívala.

,,Něco jsem provedl?"

,,Cos mi to sem poslal!?"

,,Jane Deafovou, Jeanette Squirellovou, nukleární expertku, kterou jsi chtěla...", začal Jack odpočítávat na prstech a tvářil se naprosto normálně. ,,A Samanthu Carterovou přidám zítra.", dodal ještě.

,,Ta tvá nukleární expertka nemá tušení, co znamená slovo dobré vychování."

,,Přečti si můj životopis. Zjistíš, že jsem začínal stejně.", usmál se O'Neil.

,,Jacku. Ty chceš město ponořit zpět pod vodu."

,,Ne, nechci."

,,Tak jsi asi snídal vtipnou kaši."

,,Popravdě, měl jsem meloun od maminky."

Evelin chňapla po ovladači.

,,Ne, ne, nevypínej mě. Vydrž. Hele, oni to zvládnou."

Evelin stále nic neříkala.

,,Jsou to nejchytřejší lidi ze Země.", dodal Jack.

,,Zbývá nám 52 hodin.", řekla Messerová.

,,To je pořád fůra času."

Vztekle zmáčkla červené tlačítko na ovladači. Než se obrazovka vypla, Jack stačil ještě Evelin na rozloučenou zamávat.

ATLANTIDA, 52 HODIN DO VÝBUCHU - NA VŠECHNO STAČÍ GOOGLE

,,Rodney! Co na té podlaze děláte?"

,,Pardon, někdo na mě mluví?", zpod stolu se ozval hlas Dr. McKaye a následná dutá rána prozrazovala, že se nejspíš chtěl rychle zvednout, ale nevypočítal si vzdálenost a schytal tak pěknou pecku do hlavy. Když si zanadával, postavil se a promnul si bouli na temeni, zdálo se mu, jako by se mu stůl posmíval a říkal: ,,To máš za to, že schováváš cizí boty."

,,Moc se nesměj!", vyhrožoval mu Rodney.

,,Dr. McKayi. Já na Vás mluvím.", Jeanette stála naproti stolu a přihlížela jeho zoufalému počínání.

,,Co Vám ten stůl vůbec provedl?"

,,Plete se do cizích záležitostí. Na co jste se to ptala, slečno...?", Rodney k ní přišel a zapřemýšlel.

,,Squirellová. Jeanette Squirellová.", pomohla mu. ,,Zajímá mě, jestli jste už zjistili, co bu bombu napájí? Nebo kde má spouštěcí systém?"

,,No, popravdě...", řekl Rodney, podíval se kamsi k zemi a hledal vhodnou výmluvu. ,,Snažíme se, ale zatím se nám to... Nepodařilo."

,,Aha.", řekla Jeanette. ,,A co jste tu celou dobu dělali?"

Dr. Zelenka nepřítomně vzhlédl od počítače a do místnosti právě vběhl Thruman.

,,Sorry.", zaskřehotal. ,,Asi jsem si někam uklidil boty a nemůžu je najít.", vysvětlil a podezíravě pohlédl na McKaye. Ten si najednou začal se zájmem prohlížet bombu a tvářil se, že Jamese Thrumana vůbec nevidí.

,,No, to nevadí. Tak to rozebereme.", usoudila Squirellová.

,,Hm. Hele, kde máme vůbec nějaké nářadí?", zahlásil Thruman směrem k Dr. Zelenkovi.

,,No jako vždycky. V jídelně v odpadkovém koši na ubrousky.", odpověděl Zelenka jako by nic.

Když Thruman nářadí přinesl, všichni se chopili nástrojů a začali šroubek po šroubku odstraňovat svrchní plášť.

,,Mimochodem, to nářadí bylo na záchodě!", řekl James, když bral do ruky šroubovák.

,,Kde je vůbec kapitánka Deafová?", pronesla Jeanette a odšroubovala už asi třiadvacátý šroubek.

,,Někde tu pobíhá s Plukovníkem Sheppardem.", odpověděl Zelenka.

,,Aha. To je ten milý pán, co ji hledal?"

,,Jo.", řekl Thruman a odhodil poslední šroubek.

,,Tak. Teď to opatrně sundáme...", řekl McKay a všichni plášť bomby nadzvedli a opatrně ho začali sundavat dolů. Plášť byl skoro stejně široký jako bomba.

Když byl plášť dole, Dr. Thruman se nabídl, že ho odnese pryč, aby nepřekážel.

,,Jejda.", pronesla Squirellová. Pod pláštěm se skrýval displej s odpočítáváním.

,,No, vypadá to, že jsme to docela trefili...", zvážil Zelenka. ,,Sekli jsme se jen o půl hodiny při výpočtech času do výbuchu."

Časovač ukazoval číslici 50:30:49.

,,Hm, a to proto, že tu někdo neumí mocniny...", rýpnul si McKay. Zelenka ho káral pohledem.

,,Aha! Už zase ty, Rodney?!", ozval se Thruman. Právě se plazil pod stolem, stejně jako McKay před chvílí.

,,Tohle není vůbec vtipný.", dodal, když vylezl. Narozdíl od Rodneyho to ale zvládl bez poranění hlavy. V rukách držel boty.

,,Co zase?", zapištěl Rodney.

,,Chceš to vědět? Tak chytej!"

Thrumanova levá bota najednou letěla směrem k Rodneymu. Ten však uskočil a bota zasáhla bombu. Číslo na displeji zablikalo a změnilo se: 48:51:32.

,,No, tak tohle je v háji...", zaklel Zelenka ve své mateřštině. A Squirellová pochopila, co všichni mysleli tím, že mu bude "skvěle rozumět".

Vyhledávání

Kontakt

Novinky

Povídka v literární soutěži!

V.