XVI.

ATLANTÝDA, TENTOKRÁT UŽ BEZ OHROŽENÍ VÝBUCHU, PŘESTO V MÍSTNOSTI S BOMBOU - DOCHÁZÍ NÁM KYSLÍK!
"Páni… Já najednou vím, jak se počítají lineární rovnice…" poznamenal Zelenka a poškrábal se na hlavě.
"Jé, já jsem si právě vzpomněl, že ty lístky na Michaela Jacksona jsem si přeci dal do pláště!" zajásal Thruman a zalovil v levé kapse svého laboratorního pláště. Vzápětí z něj vytáhl dva lístky s nápisem: Nechte děti doma! - vzkazuje Michael Jackson. "Kdo jde se mnou na koncert?"
Jeanette přiběhla k podprsence zavěšené na bombě a sundala ji. "Jak jsem mohla zapomenout, že ji nemám??" zvolala a rychle si ji stejně místo na prsa zastrčila do kapsy.
"A já nechápu, jak to, že mi nedošlo, že se musí přerušit ten kabel na zemi…" řekla Jane.
"TAK KDE SAKRA JSTE???" ozvala se Evelin z Janeiny vysílačky.
"No jo, vždyť už jdeme…"

"Myslíš, že slyšela, když jsme se bavili o těch hlupácích?" zašeptal Jane Thruman.
"O jakých hlupácích?" nechápala Deafová.
"No… Jak tomu všemu šéfují." Připomenul jí James.
"Heh… No, doufejme, že ne… Pojďte, vezmeme baterky a jdeme."
V celém městě byla docela tma, takže všichni měli co dělat, aby našli baterky a nepřerazili se u toho. Nakonec se jim to povedlo a oni se vydali k výtahu. Tam už přešlapoval Pplk. Sheppard.
"Johne, co tady děláš?" podivila se Jane.
"Došel mi toaleťák. Nějakej musím najít."
"No fuj… Co že jsi tak vyvoněnej??" zaklel Thruman a zacpal si nos. Trochu mu to připomnělo smrad z té místnosti, kde ztratil svoje brýle. "Jau!" zavolal pak.
"Co je Vám?" starala se Squirellová.
"Bolí mě noha! Jak jsem se s ní zamotal do těch kabelů, tak jsem si asi vyvrknul kotník." Zvažoval James.
"Zvláštní, že až sem jsi došel, ty simulante." Upozornil ho Radek.
"To proto, že jsem celou cestu skákal na jedné noze!" hájil se James.
"Ach jo. Doprovoďte ho někdo na ošetřovnu. Já se jdu podívat na ten výtah." Zavelela Jane.
"SAKRA, MNĚ SE ZDÁ, ŽE I KDYŽ JSTE TO VYPLI, TAK JSTE STÁLE PLNÍ HELIA! KDE SE FLÁKÁTE??" zařvala zase Evelin.
"Jaké helium?" zvolali všichni sborově.
"TO VÁM VYSVĚTLÍM POTOM! TEĎ SE SNAŽTE NÁS ODTUD DOSTAT! UŽ NÁM DOCHÁZÍ KYSLÍK!"
Zelenka se Squirellovou podepřeli Thrumana a pokoušeli se ho odnést na ošetřovnu. Těžko říct, zda odnést je to správné slovo, protože James byl vyšší než Squirellová i než Zelenka, takže oba pod jeho váhou jen ztěžka funěli. Po chvíli cesty řekl Zelenka, že "Takhle to prostě dál nejde," položili Thrumana na zem, chytli ho za nohy, a i když chudák naříkal bolestí, dotáhli ho takhle přes půl města až na ošetřovnu.
"No, Jane, tak já si asi zase odskočím…" upozornil Jane Sheppard.
"Ne, teď nikam nepůjdeš, potřebuji nějakou pomoc!" zastavila ho Jane.
"Ale já se tu pos…"
"Opovaž se!"
John se zatvářil vyděšeně a radši se to pokusil zadržet. "No, tak co uděláme?"
"Musíme zase nahodit energii."
"A nezapne se tím zase ta bomba?"
"Ne, ta je vypojená ze zásuvky. Musíme najít záložní zdroj a ten zapnout. Marta byla zapojená do hlavního." Vysvětlila mu Jane.
"Do zásuvky? To jste ji nemohli teda vypojit hned?"
"No, teď si hraješ na chytrýho, viď?" odsekla Jane.
"Tak kde je ten záložní zdroj energie?"
Jane se rozhlédla. Nacházeli se v chodbě u výtahu - v prostorné kruhové místnosti se čtyřmi východy a okrasnými květinami na zdech.
"Za támhle těmi dveřmi." Ukázala Deafová na dveře vlevo.
John k nim přišel a zadal kód. Dveře se otevřely, ale ukázalo se, že za nimi se nachází koutek pro uklízečky, kde právě souložili nějací vědci (rozumějte vědec s vědkyní). John zrudnul, zamumlal něco ve smyslu: "Sorry" a zase dveře zavřel. Vědci si ho nejspíš ani nevšimli. John se nakvašeně otočil k Jane a dal ruce v bok.
"Haha."
"Ne? Tak to budou asi támhle ty dveře…" zapřemýšlela Jane a ukázala na dveře vpravo.
"Tentokrát tam jdi sama." Nakázal jí Sheppard.
Deafová zadala kód. Tentokrát trefili ty správné dveře. Jane vešla do místnosti a začala si hrát s hlavním panelem záložní energie. John Sheppard se mezitím, než to Jane opraví, snažil vysílačkou uklidnit Evelin Messerovou.

OŠETŘOVNA - ODLET ZE SCÉNY
"Hele, na tu postel už si vylezeš sám!" sípal Zelenka, když dotáhli Thrumana na ošetřovnu.
Skučící James s potížemi vylezl na postel a hned se ho ujala obtloustlá lékařka, zvaná jako "nacistka".
"Ne! Nesahejte na mě!" zařval Thruman.
"Ale neboj, chlapečku, copak ti je?" ta ženská mluvila jako chlap.
"Mně už je dobře!" ohradil se James a bránil se proti ní rukama nohama.
"Já jsem říkal, že to simuluje." Utrousil Radek.
"Zavolejte Carsona! Ne, já chci, aby mě ošetřil Carson Beckett!" vztekal se Thruman. Nacistka měla co dělat, aby se mu ubránila.
"Pojď, necháme je tady, oni si s ním poradí." Usoudila Squirellová a ona i Zelenka vyšli z ošetřovny.
"Co je támhle?" ukázala Jeanette k obrovským dveřím v chodbě nalevo.
"Hangár." Odpověděl Radek.
"Tam máte ty… Spadlý Jumpery?" hádala.
"Myslíš Puddle Jumpery? Jo."
Squirellová se na Zelenku prosebně podívala. Ten ji rychle prokoukl. "Chceš se proletět?"
Jeanette radostně zakývala hlavou. "A možná ještě mám chuť na něco jinýho."
Zelenka pochopil a zakřenil se. Rozhlédl se, a když zjistil, že je nikdo nepozoruje, chytil Squirellovou za ruku a se slovy "Tak pojď." spolu vběhli do hangáru.

ZPĚT U VÝTAHU
"Tak už to máš?" pípnul Sheppard a křížil nohy, jak se mu chtělo na velkou.
"Vydrž, je tu moc čudlíků…" odpověděla zaujatě Deafová a namačkala na jakési klávesnici kombinaci. Světla se rozsvítila.
"No, to by nám mělo na chvíli stačit." Poznamenala vítězoslavně Jane.
"No fajn. Tak já upaluju na ten záchod!" oznámil John a tolik pospíchal, že se ani nenamáhal zasunout vysílačku, se kterou se dorozumíval s Messerovou, zpět do vesty, ale pustil ji na zem, kde se rozpadla na dva kusy.

"No, to je za tenhle měsíc už třetí vysílačka." Zavolala za ním Deafová.
"No, už nám to tu svítí." Poznamenal z Janeiny vysílačky, která naštěstí byla na rozdíl od té Johnovy v jednom kuse, Jack O'Neil. "Mohla byste nás teď nějak dostat ještě ven?"
"Už na tom pracuju." Odpověděla pohotově Jane. Přišla k výtahu a jednoduše zmáčkla přivolávací tlačítko. Za několik vteřin k ní sjeli generál O'Neil a doktorka Messerová. Jane se schválně tvářila nakvašeně. Nemyslela to vážně, ale byla zvědavá, jak Evelin zareaguje. Ta vyšla z výtahu a nadýchala se vzduchu. Pak se otočila k Deafové a chtěla jí něco říct, když si ale všimla jejího výrazu, zasmála se. Jane se k ní přidala. A Jack si říkal, že ty ženské mozky jsou složitější zařízení, než tisíce antických technologií dohromady, protože by jim určitě nerozuměl ani Rodney.

OŠETŘOVNA
Nacistka po své divoké bitce s Jamesem Thrumanem nakonec usoudila, že bude opravdu lepší zavolat doktora Carsona Becketta a učinila tak. Když Beckett Jamese viděl, rozesmál se. "A proto jste mě budili?" zvolal. Thrumanovi na tom nepřipadalo nic vtipného. "Thrumane, jsem zvědavý, kdy přijdete s něčím vážnějším." Poznamenal Carson a pořád se usmíval. "Už tu byl vyražený zub, protože Vám z ruky vyletělo kladivo. Taky operace Apendixu, po které jste si vzpomněl, že Vám ho vlastně vyoperovali, když Vám bylo dvanáct. Jste také jediný, koho jsem za svou kariéru poznal, kdo by měl alergii na protialergické polštáře a kdo trpí epileptickými záchvaty při sledování telenovel, při hororech ale zůstává podezřele klidný. Tak co to máme tentokrát? Zlomeninu vlasů?"
"To bylo opravdu vtipné. Bavíte se?" rozhorlil se Thruman.
"Popravdě, ani ne. Kvůli Vám se mi nestihl dozdát nádherný sen o Plk. Samantě Carterové." Rýpnul si Beckett.
"Víte co, já radši zavolám zase nacistku."
"No prosím, jak račte, doktore Thrumane…" otočil se Carson a chystal se jít za obtloustlou lékařkou.
"Anebo radši ne." Rozmyslel se James.
"Tak o co jde?"
"No… Asi jsem si vyvrknul kotník."
Carson přišel k Thrumanovu lůžku a vyhrnul mu nohavici. Zakroutil mu s kotníkem a James zaskučel.
"To nebude nic vážného." Zhodnotil situaci Carson. Vzápětí s nohou trhl, až se James málem rozbrečel bolestí.
"No, zkuste si s nohou zakroutit teď."
James to udělal a najednou ho nic nebolelo.
"Páni, díky." Podíval se na lékaře vděčně. "Příště ale budu rád, když se to obejde bez těch připomínek."
Carson z legrace Thrumanovi zasalutoval a odešel. James vstal a byl rád, že už zase může chodit. Vzápětí do místnosti vběhl Rodney a povalil Thrumana na zem. Ten dopadl na druhou nohu a ta se mu nějak zvláštně překroutila. Thruman zaskučel bolestí. Dnes už po několikáté. McKay si toho ani nevšiml, protože volal Carsonovo jméno a dožadoval se interrupce. Thruman se mohl zase vrátit na postel. Tentokrát si ale řekl, že se nechá raději ošetřit od nacistky i s jejími nacistickými technikami.

U VÝTAHU
"Myslím, že se budu hodně bavit u sepisování hlášení o posledních dnech." Poznamenala Evelin. "Jak se vám podařilo tu věc vůbec vypnout? A proč všechno zhaslo?"
"Heh…" zakoktala se Jane. Došla k názoru, že by nebylo nejlepší prozradit Evelin pravdu, pokud by nechtěla, aby všichni vypadali jako ještě větší hlupáci. "No… To je na dlouhé vyprávění. Ale myslím, že budu schopná zase nahodit primární zdroje energie, samozřejmě až se té věci úplně zbavíme. Zatím už netiká a nemůže vybouchnout. Ale myslím, že by bylo fajn ji rozebrat a dozvědět se tak o Wraithské technologii něco víc." Konstatovala pak.
"Já ti říkal, že to vypnou." Posmíval se Messerové O'Neil.
"Ty víš taky všechno." Odsekla Evelin. "Co ostatní, proč Vám nepomáhají?" otočila se pak k Jane.
"John Sheppard mi pomáhal. Bohužel měl… Něco neodkladného na vyřízení a musel si to vyřídit." Odpověděla Deafová. Z nejbližšího záchodu se ozvalo hlasité spláchnutí a Sheppardovo úlevné: "Ufff."
"Thruman, ten vlastně vypnul bombu, se u toho ještě přerazil a musel na ošetřovnu. Zelenka a Squirellová ho doprovodili. A Rodney…" zadrhla se Jane. "Evelin, na to byste se měla posadit."
"Nikde tu není žádná židle."
"Tak se připravte na šokující zprávu."
"Poslouchám."
"Rodney je v tom."
"Rodney McKay je v tom? Ten Rodney, který nenávidí děti? Opravdu myslíte našeho Rodneyho?"
"Jo, myslím, že na Atlantidě je jenom jeden Rodney McKay."
Jack se dal do smíchu.
"Jak v tom? Jak k tomu došlo?" otázala se Evelin.
"No, víte… Vypadá to, že nevědomky snědl galaktickou antikoncepci."
"Ach bože." Zasténala Evelin a chytla se za hlavu. "Já mu říkala, ať nejí, na co přijde, že na to jednou doplatí."
"Doktorko Messerová, co to mělo být s tím, že jsme všichni stále plní helia?"
"To Vám vysvětlím raději někdy jindy."

OŠETŘOVNA
Carsona Becketta znovu vzbudili, aby se šel znovu podívat na Jamese Thrumana, takže mu znovu narovnal nohu a pohrozil mu, že jestli ještě jednou přijde, tak mu ji doopravdy zlomí a šel se věnovat McKayovi a jeho malému problematickému embryu.
Thruman se zvedal k odchodu a říkal si, že jídlo, které mu připravili tu asi nechá Rodneymu, když v tom do místnosti někdo vešel a zamířil přímo k Jamesovi.
"Sam? Jdete za mnou?"
"Ano, Jamesi. Je Vám něco?"
"Ale ne… Už je to dobré. Co potřebujete?"
"Doneslo se mi, že vypnutí bomby byla Vaše zásluha."
Thruman se začepýřil tak, že vypadal tak dvakrát třikrát větší. "Nesmysl. To my všichni. Já, Vy, McKay, Deafová, Squirellová, Zelenka…"
"No, když myslíte…" usoudila Samantha. "Koukám, že ty brýle jste si od Rodneyho nedokázal získat zpět?"
"Ehm… Evidentně ne." Thrumanovi se to opravdu nechtělo probírat. Ne se Samanthou.
"Mně se stejně líbíte i takhle." Pronesla Carterová. Thruman se na ni podíval a zjistil, že tak hezká, jako právě teď ještě nikdy nebyla. Možná to dělaly ty brýle. Možná to bylo tou zářivou bělostí pokoje a celé ošetřovny, proti níž vypadala Samantha výrazně a výjimečně. Anebo to možná bylo tím, že Thruman měl dobrou náladu z toho, že slyšel McKayovo bolestné naříkání. Ať už to bylo čímkoliv, poskytovalo mu to jedinečnou odvahu k tomu, co chtěl udělat už od první chvíle. Políbil ji a po chvíli položil na postel. Bylo jedno, že postel byla neustlaná a malá. Bylo jedno, že noha ho pořád trochu pobolívala. Bylo jedno, že Rodney bolestivě naříkal. Bylo jedno, že oba ještě trochu zapáchali rybinou. Teď už jim to mohlo být úplně jedno, protože žádná Wraithská bomba nikde netikala.
"Sam?" odlepil se od ní najednou Thruman.
"Hm?"
"Co mělo znamenat, že jsme pořád plní helia?"
"To ti vysvětlím někdy jindy. Teď na to nemám náladu. Teď rozlámeme tuhle postel!" odpověděla Carterová ďábelsky a tentokrát ona povalila Thrumana na postel a pokračovali v svlékání.