VI.

ATLANTIDA, OBYTNÁ ČÁST ZÁKLADNY - UŽ TĚ MÁM!

Jane Deafová zadýchaně naťukala do malé krabičky kód ke své kajutě. Dveře se otevřely a ona vstoupila. Řekla si, že se vysprchuje a pak půjde pomoci vědcům s tou zatracenou bombou. Navíc přemítala, jestli udělala dobře, když Shepparda zavřela v kuchyni, aby ji už nemohl dál prohánět po Atlantidě. Zřejmě měl něco na srdci a tak si řekl, že si ji chytí. Nejspíš to bylo kvůli jejich poslední schůzce. Ale to jí teď bylo jedno.

,,Alespoň budu mít chvíli pokoj.", pomyslela si. Nemohla tušit, že Johna napadlo zdrhnout z kuchyně únikovým východem a že ji pak celou cestu až sem sledoval. A taky ji pozoroval, když zadávala kód.

John Sheppard se usmál, když se za Jane zavřely dveře její kajuty. Přistoupil ke kódovacímu zařízení a zadal čtyřmístnou kombinaci.

,,To je zvláštní...", řekl si pro sebe. Dveře se otevřely a on vešel do kajuty. ,,Jane má stejnou kombinaci zámku kajuty jako já."

Zaslechl syčení sprchy. A po chvíli se k syčení sprchy přidal ještě Janein hlas.

,,Jsi moje máma, moje máma, kterou já mám nadevše rád..."

John si zacpal uši. Protože kombinace Jane Deafová a Lunetic by dokázala přimět rupnout nervy i skalnatým útesům. Pro plukovníka Shepparda tohle bylo skoro stejně strašné, jako vojenský výcvik, který musel absolvovat v noci a to ještě s žaludkem plným alkoholu, protože večer před tím oslavoval svoje narozeniny.

Když Jane trochu utichla, Sheppard se posadil na postel a řekl si, že na ni počká.

Po chvíli se Deafová pustila do druhé sloky hitu Máma od Luneticů. A John si řekl, že by radši místo poslouchání jejího hlasu stál proti deseti Wraithům.

Jane začala zpívat refrén a Sheppardovi by nevadilo, kdyby těch Wraithů bylo dvacet.

Sprcha utichla.

,,Už jde!", zděsil se Sheppard a napadlo ho, že uteče. Jenže bylo příliš pozdě. Dveře koupelny se otevřely.

Jane vypískla a ručník, který měla omotaný kolem sebe, sklouzl z toho úleku na zem.

John na její nahé tělo zíral s otevřenou pusou. Než se vzpamatoval, Jane se rychle sehnula pro ručník, znovu si ho uvázala kolem prsou a celá rudá zapištěla: ,,Co tady děláš!? Jak jsi se sem dostal!?"

Nebylo příjemné slyšet, jak Jane vřeští, ale pořád to bylo lepší, než kdyby zpívala.

,,Já... Já jsem jen...", zakoktal se John a pořád měl v paměti pohled na její nahá prsa. ,,Já jsem ti minule slíbil, že si tě chytím!"

,,No, to se ti teda povedlo!", zaburácela Jane. ,,A počítá se taky, že mi vlezeš až do kajuty? Jak ses sem dostal?"

,,Jen jsem to tak zkusil. A trefil jsem kód. Je náhodou úplně stejný jako ten můj.", odpověděl John.

Jane se zatvářila podezíravě.

,,Co chceš? Proč mě naháníš po celé Atlantidě?"

,,Jak jsem řekl - posledně jsem ti slíbil, že si tě chytím, Jane Deafová.", Sheppard k ní přišel blíž. Ucítil vůni jejího mýdla a zatoužil po ní. Jane to zřejmě vycítila. Měla totiž pocit, že jestli John hned neodejde, ručník na jejím těle, který stále křečovitě držela, vzplane vzrušením, které v ní náhle vzplálo.

,,Tenkrát jsi nebyl v situaci, kdy bys to mohl splnit, že?", rýpla si Jane. ,,Pořád jsi naštvaný, protože jsem ti schovala oblečení, když jsme se tenkrát koupali v rybníku na P3528? Jen proto mě honíš?"

,,Jane, zůstal jsem v tom rybníce úplně nahatý a ty jsi mi zdrhla. Nevadilo by mi to, kdyby na břehu nepřešlapoval Rodney a nesmál se tomu."

,,Tak ses se mnou neměl chodit koupat.", odsekla Jane a odstoupila od Johna, aby si z postele vzala oblečení, které si tam připravila.

,,Cože? Byl to přeci tvůj nápad!", ohradil se Sheppard. Jane se otočila zpět k němu.

,,Fajn, tak promiň. Stačí?"

,,Ne."

,,Tak co ještě chceš?"

John ji povalil na postel. V tu chvíli z ní ručník sjel znovu. Ale tentokrát jí to bylo úplně jedno.

ATLANTIDA, 46 HODIN DO VÝBUCHU - BACHA NA PUSU!

Zelenka se Squirellovou stáli u velké bomby a pokoušeli se nějak dát dohromady své nukleární vědomosti.

,,Já bych prostě přestřihla červený drát.", prohlásila Jeanette.

,,Tady žádnej červenej drát není. Jsou tu jen zelený a modrý.", protestoval Zelenka. ,,Musíme najít napájecí zařízení. Thrumane, co tam zase děláš?!", ohradil se pak na Jamese. Ten ležel jak široký, tak dlouhý rozpláclý na zemi, laboratorní plášť měl přetažený přes hlavu a brýle ležely vedle něj.

,,Sorry. Já už jsem se zase zamotal do těch zatracenejch kabelů.", nadával a postavil se. Pak zjistil, že nevidí a zase se sklonil k zemi, aby našel brýle.

,,Jamesi, jaký drát bychom měli podle Vás přerušit?", otázala se Squirellová.

,,Moment.", řekl Thruman, nasadil si brýle a posadil se k počítači. ,,Jdu to vygooglovat."

Chvíli něco u počítače dělal a pak prohlásil: ,,Já toho McKaye zabiju."

,,Co je?", otázal se Zelenka.

,,Je to celý nějak přeheslovaný. Kde je vůbec McKay?"

,,Říkal, že se jde najíst. Doporučila jsem mu to, protože měl už takový hlad, že okusoval Vaše poznámky, Dr. Thrumane.", připojila se do debaty Jeanette.

,,Tak ona to nebyla myš?", podivil se James. ,,Ach jo, jdu ho najít." Po těchto slovech vyskočil od počítače a namířil si to ke dveřím.

,,Bude na ošetřovně.", utrousil Zelenka. ,,Víš přece, jak mu chutná nemocniční jídlo."

Thruman protočil panenky a vyběhl z místnosti. Po několika vteřinách se ale zase vrátil.

,,Jestli mi něco schováte, tak si mě nepřejte!", upozornil ještě Squirellovou se Zelenkou a byl pryč.

,,Kde jsou tady záchody? Musím si odskočit.", pípla Jeanette.

,,Jo, támhle vzadu.", odpověděl zaujatě Zelenka a dál se probíral kabely bomby.

Jeanette pohotově vyskočila a zamířila k východu.

,,Trochu jsi mi to tady těma svejma malejma prstíkama zamotala, zlato.", utrousil ještě Zelenka česky. Squirellová se ve dveřích otočila.

,,Asi byste měl vědět, doktore, že hovořím česky.", prohlásila úsměvně ve svém rodném jazyce.

Zelenka se na ni zaujatě podíval.

,,Fakt?"

,,Jo. Slyšíte, ne? Mimochodem, co mělo znamenat to vaše "zlato"?"

Zelenka se zamračil.

,,Nechtěla jsi jít náhodou na záchod?"

Vyhledávání

Kontakt

Novinky

Povídka v literární soutěži!

VI.