X.

ATLANTIDA, 30 HODIN DO VÝBUCHU - UMÍŠ TANČIT?
"Sakra, Marto! Tak mi alespoň trochu pomoz." Vztekala se Squirellová, lezla po bombě a prodírala se dráty. Pak konečně našla spouštěcí systém.
"Tak takovej spouštěcí systém jsem ještě neviděla…" usoudila, když si ho prohlédla.
"Je Vám jasné, že jestli se toho dotknete, může to bouchnout?" upozornil ji Rodney.
"Fakt díky za podporu. Máte snad lepší nápad, McKayi?"
"Co s tím vůbec chcete dělat?" vyzvídal Rodney a také se začal prodírat dráty, aby Squirellové pomohl.
"Jsem nukleární expert a jsem na Atlantidě, abych to vypla. Právě to s tím chci udělat." Odpověděla Jeanette. Rodney se na ni podíval, jako by jí chtěl říct: Nedělej ze mě blbce. "Jenže tohle… Vypadá to jinak, než co jsem kdy viděla. Kde je Deafová, když ji potřebuju?", pokračovala Squirellová.
"Šla se najíst. Prý jsou dneska ryby a ona si na nich vždycky pochutná." Odpověděl Rodney.
"Nemůžu se v tom hrabat, když nevím, jak přesně fungují Wraithská zařízení."
Ozvala se rána. Vzápětí do místnosti vešel James Thruman. Všichni na něj udiveně zírali.
James byl už evidentně suchý. Měl na sobě zase laboratorní plášť. A právě teď si mnul čelo a skuhral.

"Co děláš? Copak se netrefíš do dveří?" poznamenal Zelenka.
"Ztratil jsem v tý vodě brejle. Vůbec jsem ty dveře neviděl. Ach jo, musím s tím něco udělat. Někde bych měl mít náhradní, jen nevím, jak je najdu, když nevidím…" oznámil Thruman a zase odkráčel pryč.
"Zapněte rádio, je tu hrozný ticho…" řekl McKay. Radek, který stál u rádia nejblíž, se k němu sklonil a zmáčkl Power. Z reproduktorů se ozvalo: "Hit rádio Faktor - nejlepší hudební mix ve vesmíru."
Jeanette se odtáhla od spouštěcího zařízení.
"Bez Jane to nemůžu rozebrat. Počkáme, až přijde. Jo, Rodney, asi byste se měl znovu podívat na ten příklad. 18 na druhou přece není 15049."
"Ne! Nebudu to počítat počtvrté! Ať to spočítá Thruman!" ohradil se Rodney.
"Nebojte, dělám si srandu."
Rodneyho vysílačka zapípala.
"Rodney. Potřebujeme tě tady. V jídelně nefungují splachovací záchody." Ozval se z ní Johnův zastřený hlas.
"Co? To už to mám zas dělat já?" vztekal se McKay.

"Rodney. Nejde mi to spláchnout a začíná mi být dost trapně. Ať už jsi tady!" zařval Sheppard.
"No jo, no jo…" protestoval Rodney a nakvašeně odkráčel z místnosti.
Z rádia se ozvalo: "Tady Kenny, nejlepší Wraithský bavič! Teď si dáme něco z vedlejší galaxie, z planety Země! Stará dobrá klasika - co říkáte na Eltona Johna? Mimochodem, zpráva pro planetu Země: Chystáme se na vás! Ale ještě před tím si užijte Eltona Johna!" řekl hlasatel a pak se z reproduktorů začaly ozývat pomalé tóny.
"Jé, na tuhle jsme vždycky tancovali v tanečních!" zajásala Jeanette a vyskočila na nohy. "Pojď si zatancovat."
Radek Zelenka vyděšeně ucouvnul. "Ne, já s tebou nebudu tancovat." Protestoval.
"Ale jo. Pojď!" pískla Squirellová, chytla ho za ruku a začala ho táhnout do popředí místnosti, kde bylo nejvíc místa a nejméně kabelů.
"Hele! Nech toho!"
"Radku! Já si budu myslet, že to neumíš!" provokovala Jeanette.
"Ale jen chvíli." Svolil nakonec Zelenka a chytil ji kolem boků. Písnička ale zrychlovala a oni po chvíli vůbec nemohli chytit rytmus.
"Jau!" vypískla Jeanette bolestivě. "Dupnuls mi na nohu!" Squirellová začala poskakovat po místnosti. "Máš sílu jako slon!" nadávala. Vzápětí narazila do bomby. Čísílka na displeji zablikala a oznámila, že do doby, než Marta vybouchne, zbývá 16:47:59.

ATLANTIDA, KONTROLNÍ MÍSTNOST - KDE SE FLÁKÁŠ?
Doktorka Evelin Messerová netrpělivě podupávala nohou, ruce zkřížené na prsou.
"Tak už?" pípla směrem k Moralesovi, který seděl u počítače a byl nucen čekat s ní na O'Neilův příchod.
"Ne." Odpověděl Morales znuděně.
"Už?" hned na to Messerová.
"Ne."
"Už?"
"Ne!"
"Tak už?"
"Ne, sakra!" zaburácel Morales. "Ta Brána nesvítí! Takže ještě ne! Až se rozsvítí, tak se aktivuje." Vysvětloval jí.
"Já přeci nejsem hloupá." Odsekla Evelin.
"Tak proč se pořád tak hloupě ptáte? Už!"
Brána se rozsvítila.
"Je to kód Země?"
Morales přikývl. Z Brány vytryskla obrovská bublina a Evelin spěšně seběhla schody. V tu chvíli se z jakési modré hmoty, která dokázala přenášet lidi na různé světy po celé galaxii, vynořil generál O'Neil. S úsměvem na rtech došel k Dr. Messerové. Ta si ho měřila přísným pohledem, který říkal: Kde ses flákal? Nahlas ale řekla jen: "Máš 30 minut zpoždění."
"Jo, promiň. Ve vesmíru byla hrozná zácpa."
Evelin tázavě povytáhla obočí.
"No co, nemůžu přeci za to, že nějaká planeta si usmyslela, že si udělá exkurzi po galaxii Pegas." Vymlouval se Jack. "Tak co kdybychom se šli podívat na tu vaši bombu?" navrhl.
"Říkáme jí Marta." Poznamenala Evelin.
"Marta? To je pěkný. Proč zrovna Marta?"
"Protože se kolem ní točí celá naše parta." Zavtipkovala Evelin a vedla Jacka do místnosti s kamerami, do té, kde seznamovala se situací Samanthu Carterovou.
"Ty máš maskáče?"
"Jo, ty kalhoty, co musím nosit jako generál mě totiž nesmírně škrtí." Odpověděl Jack. "A taky jsem ti chtěl udělat radost."
Evelin se usmála a oba vešli do kamerové místnosti. Messerová chtěla zapnout monitor, který snímal záběry z kamery v místnosti s bombou, ale zarazila se.
"Jacku, než uvidíš, co se tam děje, měl bys vědět, že to není jejich vina."
Jack se na Evelin tázavě zadíval.
"Ta bomba vypouští helium. To jim leze na mozek."
"Chceš říct, že naši nejlepší vědci jsou nadopovaní heliem?"
"Jo. Proto nejsou schopní přijít na to, jak se té věci zbavit. Samantha už pracuje na eliminaci unikajícího helia."
"A řekli jste jim o tom?"
"No, ne. Víš, oni… Mohli by se urazit."
O'Neil pokrčil rameny. "No, tak to zapni. Co tam vůbec uvidím?"
"Tvá nukleární expertka právě učila Doktora Zelenku tancovat. Ostatní lítají někde po Atlantidě." Řekla Evelin a zapla obrazovku. Přitom pozorovala Jacka. Ten se soustředil na monitor. Když mu došlo, co se tam děje, vykulil oči a suše pronesl: "Evelin, mně se nezdá, že by tancovali."
"Cože?" nechápala Messerová a také se podívala na obrazovku. Oba civěli do počítače a zírali na něj s otevřenou pusou.
"Takovej tanec teda neznám…" poznamenal O'Neil.
"Proboha… Oni spolu…"
"Tohle opravdu nevypadá jako tanec."
"Ne, to teda ne…"
"Já jsem ti říkal, že si budou rozumět."
"No jo, ale až tak?" Evelin odvrátila oči od monitoru, protože věci, které se na něm odehrávaly, by se měly promítat až po desáté hodině. Jack se k němu naopak přilepil.
"Radši to vypni." Poradil jí nakonec. A ona ho milerád (což se mockrát nestávalo) poslechla.