XIV.

ATLANTIDA, KANCELÁŘ E. MESSEROVÉ - HYBAJ DO PRÁCE!

Evelin opravdu nebyla spokojená s prací svých lidí a rozhodla se, že už je čas něco s tím udělat. Na vysílačce navolila frekvenci někoho, o kom bezpečně věděla, že bude v místnosti s bombou.

"Doktore Zelenko. Neruším Vás náhodou?"

O'Neil přešlapoval po její kanceláři a sledoval, jak si se situací poradí.

"Proč byste mě měla rušit?" ozval se Zelenka se svým tvrdým, českým přízvukem.

"Já jen, jestli nejste nějak zaneprázdněn."

"Jenom trochu. Lezu po bombě a pokouším se ji vypnout."

"Jste si jistý, že to, po čem lezete, je bomba a ne někdo jiný?"

"Co tím myslíte?" nechápal Radek. Nebo možná chápal, ale dělal, že nechápe.

"Ale nic. Jsou v místnosti všichni?"

"Čekáme na kapitánku Deafovou. Zrovna ji tu potřebujeme."

"Tak proč jí nedáte vědět vysílačkou?"

"No vidíte, to mě nenapadlo." Přiznal se Radek a vypnul spojení s Messerovou, aby mohl říci Deafové ať přijde, než na to zapomene.

"Kde je Daniel Jackson?" utrousil Jack, když Evelin vypla vysílačku.

"Zkus mu taky zavolat vysílačkou, Jacku." Pronesla Evelin.

Jack zmáčkl tlačítko.

"Danieli Jacksone. Kde jsi?"

"To víš, že jo. Já ti to řeknu a ty mě přijdeš zbít. Nebo do mě nacpeš další rybu!" ozval se Daniel. Jack trochu nechápal. Rybu? Nejspíš na Daniela také začalo nějakým záhadným způsobem působit helium.

"Danieli, já si to stejně zjistím. A proč tak chraptíš?"

"Je mi hrozně špatně."

"Střevní chřipka?"

"Nejspíš."

O'Neil vypnul vysílačku a otočil se k Evelin. "Radši zajdu za Samanthou, jak je na tom. Jestli to helium nevypne, tak si to nejspíš budeme muset vypnout sami."

ATLANTIDA, 10 HODIN DO VÝBUCHU - DĚTI NECHTE DOMA!

James v panice otvíral zásuvku každého stolu, který mu přišel pod ruku. Vždycky ze zásuvky vyházel všechny věci a prohledal je. Když nenašel to, co hledal, zpanikařil ještě víc a vrhnul se na další zásuvku. Tohle aplikoval na všech stolech dvakrát. Když věc ani potom nenašel, zoufale si sedl na první schod Zelenkových štaflí a usoudil, že je to v háji.

"Co je v háji?" vyzvídala Squirellová.

"Ztratil jsem lístky." Odpověděl James. Skoro brečel, když to říkal.

"Jaké lístky?" nechápala Squirellová.

"Lístky na Michaela Jacksona! Za týden má koncert. V Bruselu. Už jsem si na tu dobu vzal volno. Ale bez lístků tam přeci nemůžu!"

"Na Michaela Jacksona? Ten chlap ještě žije?" divil se Radek.

"Jo aha, Vy myslíte ten koncert, který se uskuteční v hlavním bruselském dětském parku? Ten pod heslem: Nechte děti doma?" pochopila Jeanette.

James jen zakýval hlavou.

"Takový lístky jsem tu nikde neviděla."

"Já taky ne." Řekl Zelenka.

"A co ty, Rodney?" zeptal se Thruman McKaye.

"Nemluvte na mě. Já jsem dnes nějaký přecitlivělý. A hrozně mě bolí břicho." Oznámil jim Rodney. "Nemáte tu nějakej pěknej film? Mám chuť na něco romantickýho."

Všichni se na sebe vyděšeně podívali.

"Rodney, ty nemáš rád romantický filmy." Poradil mu Radek.

Do místnosti vešla Jane. Vypadala už normálně a byla připravená k práci.

"Volali jste mě?" pak jí zrak spočinul na hroudu smotaných kabelů vedoucích z bomby. Sehnula se k ní a vyhrabala z kabelů bílou podprsenku. Prohlédla si ji a oddychla si. "Ta není moje." Usoudila nakonec a pověsila spodní prádlo na jakousi páčku, která vycházela z bomby.

Jeanette Squirellová zbledla.

"Není to náhodou tvoje?" pošeptal jí Radek.

"Co? Ty bys to snad měl vědět líp, než já! Ale nejspíš jo." Odpověděla mu Squirellová a přála si propadnout se do země.

"Jo, potřebujeme tě, Jane. Nevíme, co s tím." Sykl Thruman směrem k Jane. Ta se chápavě usmála a zamířila k bombě. Squirellová se k ní připojila.

"Našli jsme spouštěcí systém, ale Vy nám musíte říct, jak ho vypnout." Vysvětlovala jí. "Jane? Není Vám něco?" zeptala se po chvíli, když se všimla, jak se Deafové nervózně klepou ruce.

"Mám hlad!" zakřičel Rodney. Thruman mu hodil čokoládu se slovy: "Na! A přestaň už naříkat!"

"Jsem v průšvihu. Ztratila jsem totiž antikoncepci." Řekla Jane směrem k Jeanette a nevšímala se hádajících se mužů.

"No, to není takový problém, pokud jste… Však víte…" snažila se ji uklidnit Squirellová a přidržela Deafové spouštěcí systém, který se jí podařilo opatrně vyndat z Marty. Jane si ji začala prohlížet.

"No, v tom je právě ten problém…" ucedila Jane.

"Cože? Vy jste taky… To?"

"Vy taky? To je Vaše podprsenka?"

Squirellová zakývala hlavou.

"No páni, nějak jste se nám tu rozjela." Zvolala Jane.

"Vy máte tak co říkat. Kde jste ty prášky mohla ztratit?"

"Nejspíš někde tady." Odpověděla Jane.

Jeanette měla sice mozek nadopovaný heliem, ale všechna logika se jí ještě nevykouřila z hlavy. Vstala od bomby.

"Jamesi! Z čeho jste udělal Rodneymu ten Váš koktejl?" pošeptala Thrumanovi.

"Co?" nechápal James.

"Nenasypal jste mu tam náhodou nějaké prášky?" vyzvídala dál Squirellová.

"Jak to víte?" podivil se Thruman.

"Co to bylo?"

James vytáhl z pláště krabičku od pilulek a podal ji Jeanette. Ta si ji prohlédla a nevěděla, jestli se má smát nebo bát. Na štítku bylo napsáno: Hormonální kontraceptivum.

"Thrumane, víte, co to je?" naléhala a mávala mu krabičkou od prášků před očima.

"Pilulky… Na spaní?"

"Jamesi, Vy jste ale vůl." Poznamenala Squirellová. "To je antikoncepce!"

"Jé… To jsem nevěděl."

Rodney přišel za Zelenkou a prosil ho, ať mu vypráví o dětech své sestry.

"To je to McKayovo divné chování! Jestli neporodí dítě, bude to zázrak." Řekla Thrumanovi Squirellová a vrátila se i s krabičkou k Jane.

"Myslím, že jestli je tu někdo v průšvihu, tak je to McKay." Oznámila Squirellová Deafové a podala jí krabičku. Jane po ní chňapla a vyděsila se.

"Kde jsou ty prášky??"

"Vždyť o tom právě mluvím." Odpověděla Jeanette. "Rodney Vám je snědl."

Vyhledávání

Kontakt

Novinky

Povídka v literární soutěži!

XIV.